Obdivovaná hubenost bývá často plíživou sebevraždou
Alkoholu se vyhýbat můžete, jídlu ne
Celosvětový
trend štíhlosti, který v roce 1967 odstartovala extrémně podvyživená
modelka Twiggy (170 cm, 41 kg), má na svědomí stále větší množství
lidí, převážně mladých dívek, trpících psychickými poruchami příjmu
potravy - mentální anorexií a bulimií (i současná Miss Michaela
Salačová má body index - poměr tělesné výšky a hmotnosti - na hranice
anorexie). Bulimie se vyznačuje dvěma extrémními způsoby zacházení s
jídlem - přehnaným přísunem kalorií (přejídáním) a následným úmyslně
navozeným zvracením, jehož účelem je jídlo opět odstranit a zamezit tak
vzniku nadváhy. Doprovodnými projevy jsou někdy závislost na alkoholu,
drogách či drobné krádeže. Mentální anorexie je charakterizována
omezováním příjmu potravy až po úplné odmítání jídla. Neléčená může
přejít do chronického stadia, kdy nemocní konzumují jen minimum potravy
udržující základní životní funkce. Smrtelně končí úplné hladovění po 50
až 70 dnech.
Anorexií či bulimií trpí přes šest procent populace, z čehož třetinu tvoří chronické stavy. Jen asi třetina se dokáže zcela vyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je až 200krát vyšší než u ostatní populace. Počet případů se zvyšuje. Ještě závažnější je skutečnost, že se stále snižuje věk dívek (anorexií trpí někdy i devítileté holčičky). Okolí si leckdy ani nevšimne, že dívka zhubne za měsíc třeba o deset kilogramů. V mnohých případech jsou matky lékařky a přesto nepoznají, že jejich dcery mají problémy. Poruchy příjmu potravy bývají přirovnávány k návyku, jakým je například alkoholismus či toxikomanie. Zatímco však alkoholu či drogám se dá vyhnout, jídlu ne.
Všímejte si mě!
Významný
bývá vliv rodiny. Nemocní nepocházejí z chudých vrstev, jak se často
předpokládá, ale ze sociálně středních a vysokých vrstev. Matka či otec
mají na dítě leckdy příliš vysoké požadavky, kladou velký důkaz na
výkony. Cokoliv se dítěti podaří, považují tito autoritativní rodiče za
samozřejmost. Nemožnost splnit očekávání rodičů způsobuje u dítěte
pocity hanby a viny ze selhání. Nenaučí se tak nikdy správně řešit
nevyhnutelné životní konflikty a zklamání, protože mu k tomu chybí
vzor. Manipulace s jídlem se stává náhradním způsobem řešení problémů.
Anorektik začíná výrazně hubnout a snaží se tak na sebe ze všech sil
upozornit. Z počátku bývají anorektičky hyperaktivní, postupem času ale
organismus nemá z čeho dávat, svalstvo atrofuje. Důležitá je včasná
hospitalizace a zákrok odborníků. Průvodním rysem nemoci bývá často
vymýšlení a zapíraní.
Typická je velmi nízké sebevědomí. "Nemají rády své tělo. Pořád se srovnávají s okolím. Kdo se pustí do takového srovnávání, nemiluje sebe," varuje psycholožka Mirka Štěpánková. V terapii je důležité zaměřit se na vše, co se dívce (kromě hubnutí) podařilo a daří, v čem je dobrá, hledat jiný smysl a naplnění života, než je dosahování štíhlosti. Používá se i kognitivně-behaviorální terapie změny postojů k jídlu a návyků spojených s jídlem. Zvláště u dětí je pak třeba pracovat s rodinou, u starších se řeší i problémy ve vztazích.
Jak Jane Fonda jedla koláče, aby je nejedla
Anorexie
a bulimie se nevyhýbá ani známým osobnostem. Zápasila s ní například i
britská princezna Diana, "posh spice" Victoria Adams či americká
herečka Jane Fonda. Ta své zážitky z dob, kdy trpěla bulimií, popisuje
takto: "S možností najíst se po chuti a poté jídlo vyzvracet jsem se
poprvé seznámila na gymnáziu. Když mi o tom spolužačka vyprávěla, hned
mě napadlo: Aha! Tady je cesta jak jíst koláč, a přitom jej nesníst,"
líčí herečka. "Mohly jsme se nacpat do sytosti a přitom nenést
následky. Dávalo nám to falešný pocit, že můžeme plně kontrolovat svůj
vzhled, udržovat stálou hmotnost. Téměř jsme si nevšimly skutečnosti,
že čím více jídla zvracíme, tím více potřebujeme následně jíst.
Neuvědomovaly jsme si, že si hrajeme s něčím, co nás může zničit. Pro
některé moje spolužačky se tento cyklus přejídání a následného zbavení
se obsahu žaludku stal osudným, podkopával jejich životy celá následná
desetiletí," varuje Jane Fonda.
Údajně na dvanáct dívek a žen, trpících mentální anorexií, připadá jeden stejně postižený muž. Mezi ně patří i devatenáctiletý student medicíny a psychologie Petr Vomastek. Svůj zápas s nemocí zvěčnil v knize Z deníku anorektika. Anorexii nazývá Petr pomalou sebevraždou. "Není to tak rázné jako si podřezat žíly nebo spolknout hromadu tablet, ale v chování nemocného anorexií je stejná sebenenávist jako u jakéhokoliv jiného sebevraha," tvrdí muž.
Komentáře
Přehled komentářů
Údaje o anorexii, bulimii a všech ostatních poruchách příjmu potravy jsou skutečně alarmující. Teď o tom vyšla nová knížka Renate Göckel: Místo činu lednička - když se z jídla stane problém
Místo činu lednička
(Luci, 4. 3. 2008 17:09)